Abstrakt
Ve vězeňských programech zacházení mnohdy dochází k jeho předčasnému ukončení a nízké úspěšnosti.Studie zkoumá vliv předprogramovaných (osobnostních) charakteristik a programových faktorů (motivace a zapojení) na úspěch, respektive selhání ve vězeňských programech. Analýza zahrnuje 132 pachatelů v modelu selhání y a 575 pachatelů v modelu úspěšnosti v rizikově orientovaných programech (ROOT) ve věznicích.
Z výsledků regresní analýzy vyplývá, že vyšší úspěšnost v programech koreluje s nižším skóre rodinné anamnézy a rizik zaměstnání a je vyšší u žen. Mužské pohlaví, nižší vzdělání, vyšší rizikové skóre a více záznamů v trestním rejstříku jsou naopak spojeny s předčasným ukončením programu.
Když do analýzy zahrneme motivaci a zapojení do programu, tyto faktory se stávají klíčovými ukazateli úspěchu či neúspěchu programu, snižujíc význam předchozích faktorů. Závěry studie zdůrazňují důležitost motivace a angažovanosti v terapii a poukazují na jejich roli v designu vězeňských intervencí.