Příspěvek se zabývá možnostmi využití elektronického kontrolního systému orgány činnými v trestním řízení, a to nejen v souvislosti s kontrolou výkonu trestu domácího vězení, ale i ve vztahu k dalším možnostem využití monitoringu odsouzených a obviněných poskytovaným na legislativní úrovni. Poukazuje na skutečnost, že zamýšlený účel zákonodárce při přijetí právní úpravy umožňující efektivní nepřetržitou kontrolu monitorované osoby dlouhodobě narážel na praktické problémy jeho samotné realizace, což vyústilo až k upuštění od jeho využívání.