Abstrakt
Stať se zabývá posuzováním Wagnerova díla prizmatem Kleistovy dialektiky špatného příkladu. Podle ní je interpretace díla otázkou širšího celku, v němž se rozliší jeho "reálné" části od částí "zdánlivých".
Modelem je zde Stravinského (ale i Berlinovo či Werfelovo) kontrastování Wagnera s Verdim, právě v pojmech "reálnosti".