Kultura asi nikdy nepřestala být vnímána jako statusový symbol odrážející majetek, prestiž a moc. Dokladem k tomuto tvrzení může být poukázání i na to, že díla klasiků literatury sice byla v předešlých desetiletích vydávána v obrovských nákladech a pro různé pracovní kolektivy byly organizovány zájezdy do divadel.
To vše ale souviselo s komunistickou snahou zprostředkovat přístup k elitní vysoké kultuře širokým vrstvám populace. Zatímco v předcházejících obdobích státního socialismu tedy kulturní produkce odrážela potřeby různě definovaných skupin, relativními novinkami devadesátých let byl právě kulturní individualismus a zdůrazňovaná možnost ušití si vlastního kulturního zavazadla "na míru".