Abstrakt
Dospělé střechatky (Sialidae) mají délku těla menší než 25 mm, dlouhá nitkovitá tykadla a čtyři velká tmavá křídla, z nichž přední pár je o něco delší než zadní. Křídla jsou střechovitě složena nad zadečkem.
Samice kladou vajíčka na stonky trávy poblíž vody. Když se larvy vylíhnou, spadnou do vody nebo k ní dolezou.
Mají ploché tělo a kryptické zbarvení. Larvy střechatek se nacházejí na mnoha stanovištích, od malých pramenů po velké řeky, rybníky a tůně.
Obvykle se vyskytují tam, kde je měkký substrát a kde se nahromadilo odumřelé listí a detritus. Larvy se mohou zarýt do substrátu až do hloubky několika centimetrů.
Jsou aktivní, vyzbrojené silnými ostrými kusadly a dýchají pomocí sedmi párů břišních filamentů (tracheálních žaber). Na konci zadečku se nachází nepárový přívěsek vybavený jemným vlášením, které slouží k detekci podnětů z prostředí. Larvy lezou po dně a živí se drobným hmyzem, máloštětinatci, korýši i plži.
V případě vyšší populační hustoty larev se objevuje kanibalismus. Kuklí se ve zvláštní komůrce na souši v půdě a mechu.
Kokon střechatky nevytváří, kukla má volné nohy, tykadla i pochvy křídel a je velmi pohyblivá (pupa libera). V tomto článku jsou popsány možnosti chovu larev střechatek a příklady pozorování ve školním akváriu.