Císařství Napoleona Bonaparta zasáhlo všechny sféry francouzského společenského života, školství nevyjímaje. Nutnost usměrnit výchovu občanů pro potřeby státu vedla císaře v květnu 1806 k založení Císařské univerzity, jejíž dominanci ve státním vzdělávání zakotvila reforma z března 1808.
Na pozici ředitele byl jmenován takzvaný velmistr, který disponoval pravomocemi v oblasti organizace vzdělávacích institucí, jmenování personálu univerzity a škol, stanovování rozpočtů či kontroly výuky ve všech stupních vzdělávání. Velmistr ze své funkce ovlivnil formování nové generace pod dohledem ústřední moci, jejíž kolaps v roce 1815 znamenal i zánik pozice, kterou posléze nahradil ministr školství.