Kapitola se věnuje novému přístupu ke sporu o smysl českých dějin. Ten se zakládá na reinterpretaci Masarykova pojetí českých dějin z hlediska Badiouovy ontologie.
Autor formuluje koncepci emancipačního a inkluzivního pojetí národa, podle něhož v národních dějinách existuje kontinuita emancipačních jmen, které získávají odlišný význam v každém specifickém dějinném světě.