Abstrakt
V příspěvku jsem představil koncepci interregna jakožto období po uzavření jedné historické epochy. Popsal jsem první fázi interregna, jejíž počátky lze klást do konce sedmdesátých let minulého století či v našem prostoru do roku 1989.
V ní nadále existují určité stabilizační prvky, které tvoří "jádrové vzorce" uvnitř postmodernismu, neoliberalismu a liberální demokracie, jež byly tehdejší kulturní, politickou a ekonomickou dominantou. Vysvětlil jsem důvody, proč v první dekádě nového milénia vzniká druhá fáze interregna, v níž se jádrové vzorce rozpadají a scénu zaplňují hybridní útvary.
Vyjádřil jsem hypotézu, že přichází třetí období interregna, v němž tyto hybridní útvary (např. putinovská ideologie) získávají ostře vymezená ohraničení, a tím nabývají konfliktního potenciálu, jenž přechází v reálnou v álku.