Abstrakt
Diabetes mellitus 1. typu je důsledek autoimunitní inzulitidy, která je podstatně více heterogenní než se dříve předpokládalo. histopatologické nálezy se u autoimunitní inzulitidy liší podle věku jedince, což odráží i patogenetickou heterogenitu onemocnění. tato heterogenita může ovlivnit i imunointervenční strategie a s tímto ohledem začaly být popisovány specifické endotypy choroby. Průlomovým krokem v sekundární prevenci propuknutí diabetu 1. typu bylo v roce 2022 schválení teplizumabu (monoklonální protilátka proti znaku cD3) ve Spojených státech jako prvního tzv. chorobu modifikujícího léku pro osoby ve ii. stadiu rozvoje diabetu (toto stadium je charakterizované přítomností dvou a více autoprotilátek a prediabetickou dysglykemií). teplizumab účinně oddaluje progresi onemocnění do stadia klinického diabetu v průměru asi o dva roky. tento fakt podporuje rozvoj celopopulačních screeningových programů, které mají za cíl pomocí vyšetřování autoprotilátek (podle stanoveného genetického rizika nebo i bez něj) vytipovat jedince vhodné pro aplikaci různých preventivních opatření.