Abstrakt
Práce se zabývá úpravou správních žalob v soudním řádu správním s důrazem na problémy související s volbou správného žalobního typu (žaloba proti rozhodnutí, žaloba na ochranu proti nečinnosti a žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením) v mezních případech, kdy není zcela jasné, o jakou se jedná formu činnosti veřejné správy. Hlavním cílem práce je analyzovat, zda je možné konstruovat jednotný žalobní typ, nebo alespoň navrhnout takové procesní řešení, které učiní jednotlivé žalobní typy vzájemně více propustnými.
V první části se práce zabývá klíčovými procesními otázkami, které jsou pro všechny žalobní typy společné. Jedná se zejména o pojem veřejného subjektivního práva, který je základem aktivní žalobní legitimace, a proto se od něj odvíjí veškerá další právní úprava. Též sem spadá problematika odkladného účinku a předběžných opatření, jakož i incidenční přezkum opatření obecné povahy. Opomenout nelze ani problematiku správní žaloby ve veřejném zájmu, která se váže pouze k žalobě proti správnímu rozhodnutí, ačkoliv mohou veřejnému zájmu škodit i jiné činnosti veřejné správy. Ve druhé části se práce zabývá samotným "vnitřkem" správních žalob s cílem odpovědět na otázku, zda mohou být tři samostatné žalobní typy sjednoceny v jeden. Důraz je kladen na judikaturní problémy s volbou žalobního typu, lhůtu pro podání žaloby, podmínky řízení, na rozhodnutí krajského soudu a na související otázky spojené s řízením o kasační stížnosti. Ve třetí části je systém několika správních žalob porovnáván se "jednotnou" správní žalobou dle théorie de l'acte attaquable. Jako příklad je analyzována švýcarská právní úprava. V jejím případě je jednotná stížnost ke správnímu soudu podávána proti rozhodnutí nebo proti nečinnosti. Nezákonný zásah správního orgánu je "přeměněn" na správní rozhodnutí podáním žádosti o ochranu před nezákonným zásahem u správního orgánu a následně je opět možné podat stížnost ke správnímu soudu. Stížnost k nejvyššímu soudu v agendě veřejného práva pak není kasační, nýbrž reformační. Dřívější kasační pojetí této stížnosti bylo totiž shledáno nepraktickým.
Závěrem je konstatováno, že mnohost forem činnosti veřejné správy neumožňuje vznik jednotného žalobního typu, a proto je nutné rozdíly mezi žalobními typy umenšit možností změny žaloby v řízení před krajským soudem a změnou kasační stížnosti na stížnost reformační. Souběžně s tím jsou navrženy i jiné dílčí náměty pro změny právní úpravy nebo další výzkum.