Abstrakt
Studie má za cíl ukázat Shakespearovské slavnosti jako situaci, kdy se oslavuje Autor a Dílo prostřednictvím performativní formy. Shakespeare hrál důležitou roli v tom, jak se čeští vlastenci vymezovali vůči světovému umění, především jeho využití umožňovalo se identifikovat s ne-německým představitelem geniální umělce, který nejen spojoval racionalitu s emocionalitou, ale i ideály s praxí.
Byl tak předmětem dvojího kulturního transferu, neboť se do českého prostředí dostal přes německé zdroje, ale následně sloužil k vymezení se vůči německým klasickým autorům a jejich oslavování. Samotné oslavy v roce 1864 byly příkladem poloveřejné akce úspěšně organizované "zdola" Uměleckou Besedou za spoluúčasti řady tehdejších etnicky definovaných českých spolků.
V jejich průběhu dominovalo romantické pojetí Shakespeara, který ale mělo povzbudit národní identifikaci účastníků. Jednou z performativních forem např. byl slavností průvod Shakespearovských postav na jevišti Novoměstského pražského divadla, kterého se účastnila také řada běžných pražských měšťanů.
Tato akce tak umožnila účastníkům identifikovat se nejen s univerzální hodnotou uměleckého genia-Autora, ale i s rodící se etnicky definovanou komunitou Čechů. Umělci při této příležitosti dokázali nabídnout kombinovanou expertízu divadelní, výtvarnou a hudební, která zajistila úspěšné performativní působení události.