Abstrakt
Cílem studie je reflektovat současnou pozici české divadelní historiografie v kontextu kulturního obratu v humanitních vědách a klást si následující otázky: Čím pohyb v zahraniční divadelní historiografii může inspirovat při koncipování nových historiografických výkladů? Jaké metody využívat při zkoumání historických jevů? Do kterých tematických a teritoriálních rámců vplétat historická pojednání? Jak reflektovat dynamiku historické paměti, kulturu vzpomínání či cíleného zapomínání? A pomohla by změna slovníku? Studie naznačuje inherentní střetávání mezi periferním postavením teatrologa hájícího autonomii a svébytnost oboru, průběžně stimulovaného vnějšími podněty, a badatele přirozeně se orientujícího v interdisciplinárním prostředí, který divadelní kulturu chápe především v relaci společenského dění.