Atopická dermatitida je charakterizována sníženou kapacitou bezbariérových funkcí a rozvojem poškozujícího zánětu II. typu. V jeho iniciaci mají zásadní podíl alarminy, které jsou tvořeny nebo uvolňovány aktivovanými nebo poškozenými keratinocyty.
Mezi alarminy II. typu zařazujeme IL-25, TSLP, a především IL-33. Alarmin IL-33 lze strukturně zařadit do rodiny interleukinu-1.
Má však unikátní schopnost působit jako transkripční faktor. Alarminy II. typu stimulují dendritické buňky a buňky ILC-2.
Výsledkem je rozvoj a ampifikace poškozujícího zánětu. Úloha IL-33 nejen v patofyziologii zánětu II. typu je velmi komplexní. Významně reguluje řadu fundamentálních biologických procesů těla.
IL-33 by se v budoucnosti mohl stát cílem léčebných zásahů.