Abstract
S ohledem na environmentální výzvy se rozvoj kompetencí k trvale udržitelnému rozvoji stal v kontextu Evropské unie jednou z priorit. S ohledem na komplexnost environmentálních problémů se jako zásadní ukazují jak přírodovědné poznatky, tak sociální a politický kontext.
Pro relevantní a na důkazech založené rozhodování a jednání je žádoucí rozvíjet environmentální gramotnost. Důraz na její rozvoj by se pak měl odrážet ve vzdělávání všech žáků.
K tomuto účelu je potřebné poskytovat potřebnou podporu v kurikulu i konkrétních učebních materiálech. Pro porozumění současnému stavu v Česku byl proveden výzkum se záměrem zjistit, které aspekty environmentální gramotnosti zaměřující se na environmentální procesy a systémy jsou zohledňovány v přírodovědných učebnicích pro nižší sekundární vzdělávání.
Pro možnost identifikace a porovnání oborových kultur byla provedena analýza všech učebnic se schvalovací doložkou ministerstva školství všech přírodovědných oborů (N = 127). Bylo zjištěno, že mezi jednotlivými přírodovědnými obory jsou značné rozdíly.
Nejvíce aspektů environmentální gramotnosti je zohledňováno v učebnicích geografie. Naopak v případě učebnic chemie a zejména fyziky je environmentální gramotnost na okraji zájmu.
Provedený výzkum poukazuje na nedostatečný důraz na environmentální gramotnost a nerovnoměrné rozvíjení jejích aspektů v rámci přírodovědného vzdělávání a ukazuje klíčová místo vyžadující inovaci kurikula.