Kapitola se na tiskovou politiku dívá perspektivou klíčových individuálních, institucionálních a kolektivních aktérů - primárně předsednictva a sekretariátu ÚV KSČ, které řídily sdělovací prostředky přímo ze svého centra. Mapuje povahu rozhodovacího procesu a politických nástrojů.
Zachycena je dynamika tiskové politiky v roce 1968 v souvislosti s proměnou vedoucí úlohy strany a sleduje "obnovení pořádku" na tomto poli po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Hlavní oblastí výzkumu je kádrová politika.
Tiskovou politiku autor pojímá jako metapolitiku - nástroj k zajištění realizačního procesu jiných politik. V závěru je pozornost věnována změnám v souvislosti s československou verzí perestrojky.