Abstrakt
Článek se zaměřuje na chyby způsobené nesprávným čtením latinských homonym a heteronym při středověkém překladu žalmů do češtiny. Příklady jsou čerpány z čtyř staročeských překladů žaltáře a jejich revizí od počátku 14. století do konce 15. století.
Většina překladových chyb se vyskytuje v prvních dvou překladech žaltáře, což je pravděpodobně způsobeno tím, že první překladatelé často překládali žalmy doslovně a nedostatečně zohledňovali širší kontext. Týká se běžných latinských homonym, jako jsou os a hic.
U některých tvarů sloves, například u latinského slova venit (3. osoba indikativu přítomného nebo minulého), se setkáváme s opakujícími se nesprávnými překlady po celém období staré češtiny, dokonce i v tištěných pramenech z konce 15. století.