Text se zabývá problematikou suverenity v moderním islámském politickém myšlení. S využitím několika nedávno vydaných studií a zároveň i vlastním srovnáním postojů k této otázce v díle egyptského teoretika Sajjida Qutba a v politické teorii a praxi íránského šíʻitského duchovního a zakladatele Islámské republiky Rúholláha Chomejního sleduje specifi cké chápání tohoto konceptu v řadách radikáln ích muslimských politických aktivistů 2. pol. 20. stol. a zároveň i problémy, které přinesla snaha jej uvést do praxe.
Jak se ukazuje, islamisté založili svou koncepci alternativního politického uspořádání, kterým chtěli nahradit postkoloniální sekulární stát, na odmítnutí konceptu suverenity a jeho převedení na transcendetní Boží autoritu. Příklad praktického uplatnění této teze v porevolučním Íránu ale ukazuje praktickou neudržitelnost a iluzornost takového řešení, které v důsledku vede ke vzniku nepřiznané suverénní moci, která se koncentruje v rukou jednotlivce a může nabývat až totální podoby - jak je nakonec v závěru jeho vlády implicitně uznáno i samotným Chomejním.