Abstrakt
Učitelé a trenéři používají při výuce pohybových dovedností různé přístupy a strategie. Jsou představeny dva teoretické přístupy: Teorie generalizovaných programů (GMP) a Teorie dynamických systémů (DTS), které mohou pedagogové využít jako potenciální teoretický rámec při hledání originálních postupů a strategií výuky při zkvalitňování dovedností svých svěřenců.
Představené principy nelineární pedagogiky založené na dynamickém rámci rozvíjejí u studentů efektivnější herní vlastnosti (více příležitostí k pohybu v herních kontextech); usnadňují studentům zkoumání individualizovaných a kreativních pohybových řešení při učení se pohybovým dovednostem (omezením důrazu na preskriptivní výuku a dril); a podporují interakce s vrstevníky prostřednictvím řešení problémů a kooperativního učení.