Abstrakt
Článek pojednává o uplatňování zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace v kontextu veřejné služby. Zatímco zaměstnanci, kteří se cítí být diskriminováni, se často obracejí na civilní soudy nebo vznášejí nároky na diskriminaci v jiných občanskoprávních řízeních, situace v pracovněprávních vztazích v rámci veřejné služby je méně přehledná.
Autor zkoumá, jak zákon o státní službě odkazuje na příslušná ustanovení zákoníku práce, a zkoumá soulad úpravy určené pro pracovněprávní vztahy se specifickou povahou vztahů ve veřejné službě. Zdůrazňuje také význam řešení diskriminačních nároků v příslušném procesním rámci.
I přes zvýšený prvek podřízenosti ve veřejné službě se mohou státní zaměstnanci stále dovolávat zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace, neboť evropské právo neumožňuje jinak. Článek analyzuje judikaturu českých vrcholných soudů a její důsledky.