Abstrakt
Události sametové revoluce odstartovaly novou, tzv. "transformační" éru české historie. Od počátku se zdála panovat všeobecná shoda na tom, že hlavním cílem transformace má být "návrat do Evropy", připodobnění se Západu po více než 40 letech odlišného vývoje.
Tento proces neměl pouze politický a ekonomický rozměr, ale také rozměr kulturně-civilizační. Teze o postsocialistické společnosti s podivnými životními hodnotami se pokoušely vysvětlit, proč proces pozápadnění trvá déle, než se očekávalo.
Tento článek vychází z teorie polského sociologa Piotra Sztompky o civilizační nekompetenci společností zemí střední a východní Evropy a konfrontuje ji se vzpomínkami z orálně historických rozhovorů s expatrianty ze zemí Západu, kteří do Československa přišli začátkem 90. let 20. století. Přestože život v české společnosti způsoboval narátorům mnohá rozčarování, většinu z nich dnes nepovažují za projev civilizační nekompetence, nýbrž za pouhou kulturní odlišnost.
Některé z těchto odlišností narátoři dokonce řadili mezi důvody, proč se zde rozhodli usadit. Nejvýraznějšími společenskými jevy, které hodnotí bez výhrad negativně, jsou xenofobie a rasismus, které, ač v mírnější formě, podle nich přetrvávají v české společnosti dodnes.