Abstrakt
Vojenská chirurgie je jedním ze základních oborů vojenské medicíny. Vychází z principů chirurgie prováděné v době míru, ale realizací za specifických podmínek se významně odlišuje.
Cílem článku je popsat tyto odlišnosti a představit aktuální stav poskytování chirurgické péče v poli v podmínkách Armády České republiky. Zdravotnické zabezpečení v poli, resp. léčebně-odsunový systém zdravotnických služeb armád členských zemí NATO je organizován na čtyřech úrovních, kterým odpovídají zdravotnická zařízení označovaná jako Role 1-4.
Poskytování chirurgické péče v polních podmínkách probíhá zpravidla na úrovni Role 2 a 3. Zatímco v podmínkách zahraniční vojenské mise směřuje chirurgická léčba k dosažení definitivního léčebného standardu, pak při typicky válečném konfliktu je jediným cílem záchrana života a končetin a příprava raněného vojáka k dalšímu odsunu.
Důležitou součástí poskytování zdravotní péče v poli na jednotlivých úrovních je i třídění raněných, jehož význam narůstá zejména za situace jejich hromadného příjmu. V případě vojenské zdravotnické služby Armády České republiky jsou v rámci výstavby a rozvoje schopností definovány cíle, které by měly rozšířit a posílit současné možnosti poskytování chirurgické péče v poli - aktuálně to jsou dvě polní nemocnice schopné zabezpečit úrovně Role 2, ev. 3.
Ambiciózní plán výstavby dalších polních zdravotnických prvků je reálně obtížně dosažitelný v předpokládaném časovém horizontu a navíc naráží i na výrazný nedostatek vojenských chirurgů vzhledem k plánovanému rozsahu navýšení kapacit. I přes všechny objektivní obtíže mají čeští vojenští chirurgové vysoký kredit v očích aliančních spojenců získaný během působení české polní nemocnice či samostatného polního chirurgického týmu v rámci mnohonárodních uskupení.