Abstrakt
V prostředí české kotliny a kulturně spřízněných oblastech se italská edice Dějin řecké literatury Luciana Canfory z roku 1994, poté, co byla přeložena do češtiny, stala autoritativní příručkou. Proto je Canforův výklad, kdekoli vykazuje nějaké nedostatky, třeba konfrontovat.
To je i případ jeho podkapitoly věnované císaři Iulianovi a recepci jeho odkazu (která byla z pozdějších italských edic vypuštěna), v níž je zvláštní pozornost věnována Voltairovi. Přitom však Canfora mylně referuje obsah Iulianova hesla v Dictionnaire philosophique, protože ho zaměnil s heslem v Questions sur l'Encyclopédie par des amateurs.
Dále, jeho obvinění Ammiana a Voltaira z antisemitismu není v případě prvního podložen é a v případě druhého čelí názoru přinejmenším některých specialistů, jejich postřehy a poznatky nelze opomíjet. Při pohledu na skutečný obsah Voltairova hesla v Dictionnaire philosophique je pozoruhodné, jak se Voltaire vypořádal s tvrzením některých křesťanských autorů, že Iulianus chtěl vyvrátit Ježíšovo proroctví o chrámu.
Nejen, že je správné Voltairovo zdůrazňování, že Ježíš obnovení chrámu nikdy nezakázal, ale dokonce se zdá, že ničím nelze podložit ani přesvědčení některých moderních badatelů, že v Iulianově době tak toto proroctví bylo chápáno běžně. Takové pojetí se objevuje teprve po jeho neúspěšném pokusu.
Canforův termín "synkreticky tolerantní koncepce", který razil pro Iulianovu motivaci k obnově chrámu, se zdá výstižnější než názor mnoha moderních badatelů, podle nichž byla Iulianova motivace aspoň z části protikřesťanská. Na druhou stranu je sotva udržitelný názor jak Voltairův, tak i Canforův, že obnova chrámu ve skutečnosti nikdy nezačala, a ničím nelze podpořit ani další názor Voltairův, který zmínil pouze v Questions sur l'Encyclopédie, že svůj plán opustil Iulianus sám, protože se zjevně obával židovských proroctví, podle kterých by v obnoveném chrámu obětovaly všechny národy.