Abstrakt
Východiska: Školní tělesná výchova (TV) hraje významnou roli nejen z hlediska samotného objemu pohybové aktivity s jejími bio-psycho-sociálními benefity, ale také z pohledu výchovného. Vymezena rámcovými vzdělávacími programy má TV na všech stupních vzdělávání propracovaný obsah zaměřený na podporu pohybového vývoje, seznámení s širokým spektrem pohybových aktivit a se směřováním k podpoře celoživotnímu pozitivnímu vztahu k pohybu. U žáků se zdravotním znevýhodněním je nutné ve vztahu k ŠVP zvážit jejich speciální vzdělávací potřeby (SVP).
Metody: V příspěvku jsou analyzována současná situace školní TV se zaměřením na situaci žáků se SVP jak z hlediska legislativního rámce, tak i zkušeností z praxe.
Výsledky: Ačkoli kurikulární dokumenty zdůrazňují roli TV pro komplexní rozvoj žáků, a to včetně žáků se SVP, v oblasti legislativy se objevují rozpory. Na jednu stranu školský zákon 561/2004 a vyhláška 27/2016 ukládají školám rovný přístup k celému vzdělávacímu obsahu a povinnost modifikovat výuku v závislosti na SVP žáka. Na druhou stranu je legislativou umožněno uvolnění z TV, které je v praxi nadužíváno, často ke škodě žáků a s řadou dalších negativních konsekvencí. Vzhledem nárůstům tohoto fenoménu a jeho závažným společenským důsledkům je komplexní systémové řešení žádoucí a měli by se na něm podílet všechny zúčastněné strany: školy, tvůrci kurikulárních dokumentů i legislativních norem, vysoké školy, lékaři, poradenská zařízení aj. Kromě aktivního konání je důležité i společné sdílení povědomí o významu TV pro zdravý rozvoj každého jedince, které v konečném důsledku ovlivňuje celospolečenské nastavení, na jehož základě se rozhodují rodiče a žáci.
Na straně škol by měly být posíleny možnosti realizací hodin zdravotní a aplikované tělesné výchovy, které v ČR měly dlouholetou tradici. Ve spolupráci s lékaři jsou pro školy důležité odborné posudky, které by z TV nevyřazovaly, ale naopak napomáhaly jejímu optimálnímu nastavení.