Zákony upravující právní postavení osob, které profesionálně vykonávají úkoly veřejné správy (např. úředníci, policisté, jmenovaní nebo volení zástupci správních orgánů atd.), kladou na tyto osoby určité požadavky. Jedním z těchto požadavků je trestní bezúhonnost, což znamená, že tyto osoby by neměly být trestně stíhány.
Zákony upravující právní postavení různých kategorií veřejných zaměstnanců se liší v tom, zda zakazují výkon veřejných úkolů osobám odsouzeným za úmyslné trestné činy, nebo zda zahrnují i osoby odsouzené za nedbalostní trestné činy. Různé zákony navíc odlišně řeší důsledky zahájení trestního řízení.
Tento článek zkoumá zákony, které upravují právní postavení různých kategorií veřejných zaměstnanců, a upozorňuje na společné prvky a rozdíly mezi těmito zákony. V závěru analýzy jsou nastíněna obecná pravidla, která by se měla vztahovat na všechny veřejné zaměstnance.