Svoboda svědomí a náboženského přesvědčení je jedno ze základních lidských práv v demokratických státech všeobecně uznávaných a v ČR (jako i jinde) garantovaných ústavním pořádkem. Specifickým vyjádřením této svobody je výhrada svědomí, která však již nemá tak širokého ukotvení.
V ČR je přímo zákonem garantovaná pouze ve dvou konkrétně vymezených případech. Míru aplikace tohoto právního institutu se několikrát zabýval Ústavní soud ČR.
Nedávná pandemická situace přinesla právní otázku povinného očkování a hypotetické možnosti, zda by u odmítačů povinné vakcinace bylo přípustné uznat výhradu svědomí. Otázkou, jak by tyto případné spory mohly být ve světle předchozí judikatury Ústavního soudu řešeny, se zabývá tento článek.