Kapitola zahrnuje období poté, co byla pražská univerzita v roce 1609 převzata českými nekatolickými stavy a během následujícího desetiletí prošla dílčími reformami. Vedle zrušení celibátu byl jedním z nejdůležitějších kroků pokus zjednodušit nevýkonnou správu univerzitního majetku.
Text se primárně zaměřuje na nově ustavený úřad kvestora a jeho čtyři představitele v letech 1612-1622. Tito mladí absolventi pražské univerzity s titulem mistra měli praxi výkonu správy v městském i univerzitním prostředí.
Se svým působením v úřadu patrně nespojovali svou budoucnost a viděli jej jako aktuální možnost vylepšit své sociální postavení a ekonomickou situaci. Žádný z nich tak nenechal ve správě univerzitního majetku trvalejší otisk. Univerzita byla ostatně již v roce 1622 předána do rukou jezuitů a někdejší kvestoři odešli z náboženských důvodů do exilu.