Abstrakt
Článek se věnuje dvěma aktuálním otázkám tzv. desetileté lhůty pro stanovení daně, resp. přesněji řečeno maximální desetileté délce lhůty pro stanovení daně (§ 148 odst. 5 DŘ) s výrazným dopadem do praxe. Konkrétně jsou řešeny otázky intertemporálních účinků nové právní úpravy daňového řádu - zda a jaký je vliv soudního řízení zahájeného po 1. lednu 2011 na maximální délku lhůty pro stanovení daně; a otázka vztahu speciální právní úpravy lhůty pro stanovení daně dle zákona o daních z příjmů (§ 38r ZDP) a pravidel daňového řádu - je maximální délka lhůty pro stanovení daně ovlivněna vykázáním daňové ztráty, případně čerpání slevy z titulu investičních pobídek.
Cílem článku je nalézt odpovědi na uvedené otázky, ke kterým se v judikatuře a literatuře vyskytují protichůdné názory, na základě analýzy právní úpravy, jejího výkladu za použití relevantních výkladových metod, rozboru dostupné literatury a judikatury. Zodpovězení těchto otázek je klíčové pro právní praxi.
Maximální délka lhůty pro stanovení daně je zásadním milníkem jak pro správce daně, tak pro daňové subjekty. Dle poznatků z praxe jsou tyto otázky determinující pro výsledky celé řady sporů mezi správci daně a daňovými subjekty.