Abstrakt
Předčasné ukončení a nízká míra úspěšnosti ve vězeňských terapeutických programech představují významné problémy v oblasti penitenciární péče. Příspěvek se zaměřuje na zkoumání vlivu individuálních charakteristik účastníků před zahájením programu a faktorů na úrovni samotného programu, a to jak na předčasné ukončení programu (n=132) tak na míru úspěšnosti v programu (n=575) v rámci rizikově orientovaných léčebných programů pro pachatele (ROOT), implementovaných ve vězení.
Výsledky z regresního modelu naznačují, že vyšší míry úspěšnosti léčby korelují s nižšími hodnoceními v oblastech rizik spojených s rodinnou historií a zaměstnáním, a také s příslušností k ženskému pohlaví. Naopak, větší pravděpodobnost předčasného ukončení programu je spojena s mužským pohlavím, nižší úrovní vzdělání, zvýšenými hodnoceními na škálách rizika a vyšší frekvencí kriminálních záznamů.
Při zahrnutí proměnných jako je motivace a zapojení do léčby do modelů pro úspěch a předčasné ukončení se ukazuje, že dopad předprogramových faktorů slábne a tyto nové proměnné se jeví jako nejvýznamnější prediktory úspěchu či selhání v korekčních programech. Výsledky poukazují na význam zapojení a motivace ve vězeňských léčebných programech, což má důležité implikace pro plánování léčby a budoucí výzkum v oblasti korekční rehabilitace.