Abstrakt
V příspěvku bych rád nastínil model literární výchovy v hodinách latiny. Vycházím v něm částečně z pojetí německých didaktiků literatur cizích jazyků Martina Löschmanna a Gisely Schröderové.
Jejich model však výrazně upravuji, neboť je třeba, aby vyhovoval práci s latinským textem (případně též v překladu): na prvním místě je třeba probudit zájem žáků o četbu vybraného úryvku a připomínat i mezipředmětové znalosti (evokace a motivace). Zde se uplatní vhodné kladení otázek, odkazy na výtvarné umění, práce s multimédii či s proslulými citáty, slovními spojeními, sentencemi a příslovími.
Následují kroky, které jsou pro latináře vcelku samozřejmé: jazyková příprava, nástin základních literárně-historických a dalších informací, prvotní vnímání a pochopení hlavní myšlenky textu, kontrola pochopení, druhé čtení a hlubší proniknutí do textu. Nejdůležitější fází modelu je potom fáze překladu a interpretace, kde důležitou roli hraje také práce s intertextualitou a která klade důraz na aktivní, tvořivé složky a na estetické hodnoty.
Poslední fází je shrnutí, během něhož by měly probíhat diskuse a hodnocení. Model předpokládá i následnou rozvíjející činnost - další diskusi, dramatizaci, didaktické hry, napojení na další druhy umění (divadlo, film, hudba, výtvarné umění), práci s recepcí římské literatury v literatuře domácí i světové, případně dokonce vlastní tvůrčí literární činnost atd.
Podobně jako Löschmann a Schröderová se v průběhu celého procesu snažím neoddělovat jednotlivé složky literární výchovy, tj. kognitivní a afektivní.