Abstrakt
Příspěvek zkoumá Ciceronovo dílo Partitiones oratoriae z hlediska moderní teorie učebnic, konkrétně z pohledu tzv. "learning potentiality" Představuje se zde série 36 komponentů, pomocí nichž se learning potentiality edukačního média hodnotí. Příspěvek obsahuje výběr výňatků, které tyto komponenty reprezentují.
V některých případech je nutno definici těchto komponentů upravit, aby odpovídaly specifikům antického textu. Výsledkem pozorování je zjištění, že Ciceronův text, třebaže v mnoha ohledech nesrovnatelný s texty moderních učebnic, dosahuje srovnatelných výsledků jako některé moderní etablované učebnice.