Abstrakt
Studie přináší pohled na jednu z postav dramatu Hamlet Williama Shakespeara. Zařazuje ji do kontextu ženských postav souvisejících v evropském kulturním myšlení od antických dob s melancholií a tragikou.
Jednou jako symbol nešťastné lásky, podruhé jako fyziologie smrti - postava krásné utonulé má v literatuře, zejména pak poezii, tolik podob, kolik básníků se jí věnovalo. Básně Arthura Rimbauda, německých expresionistů či Vladimíra Holana spojuje jedna postava, rozdělují je ovšem rozdílná estetická východiska, i vlastní smysl, který postavě Ofélie či krásné utonulé, vtiskovali samotní autoři.