Abstrakt
Mapa ukazuje prostorové rozmístění největších snížení růstu vyvolaných klimatickými extrémy pro hlavní lesní dřeviny na území Česka. Pro jedli bělokorou to byly roky 1976, 1979, 1980, 1982 a 1996.
Extrémní klimatické události vedou ke snížení sekvestrace uhlíku z atmosféry do biomasy dřevin, což se projevuje náhlým poklesem přírůstů a může být doprovázené zvýšenou mortalitou lesních porostů. Jako extrémní snížení růstu jsou označována zúžení ročního přírůstku (letokruhu) oproti předcházejícímu normálovému období, která se v dané intenzitě opakují v průměru maximálně jednou za 40 let.
Jedle bělokorá vykazuje extrémní snížení růstu zejména ve středních polohách po srážkových deficitech na jaře a počátkem léta (1976, 1982). Silný pokles růstu může být vyvolán i silným srážkovým deficitem během května (1980).
Ve vyšších a středních polohách bývá příčinou silného poklesu růstu chladné jaro a chladný počátek léta (duben-červenec, 1980) nebo chladné vrcholné léto (1996). Jedle je citlivá k extrémním zimním mrazům a poklesům teploty (roky 1979, 1996).
Snížení růstu v roce 1996 bylo dále indukováno vysokou imisní zátěží SO2 v zimě.