Abstract
Běžný způsob myšlení, ať už jej zveme zdravým rozumem nebo obyčejným každodenním přemítáním či rozvažováním nad věcmi našeho života, je často kritizovanou, tj. obnažovanou, formou myšlení, která se takříkajíc vymlouvá ze složitosti filosofického myšlení, neboť kritické a abstraktní formy myšlení předváděné ve filosofii jsou pro ni příliš náročné a raději si před nimi v lepším případě jen zacpává uši. Rád bych na příkladu Hegelova Úvodu k Fenomenologii ducha (1807) a Heideggerova pozdního textu Gelassenheit (1955) ukázal, jak každý náležitě způsobem sobě vlastním odhaluje vymlouvání se z myšlení a vypořádává se s ním.