Abstrakt
Příspěvek se pokouší zachytit distribuci slovesných tvarů původního s-ového participia pro singulár maskulinum typu pad apod. u sloves 1. a 2. infinitivní třídy, jejichž kmen končí na souhlásku. Tyto tvary jsou formálně homonymní s tvary původního l-ového participia pro singulár maskulin, u nichž historické gramatiky předpokládají odpadnutí koncového -l již v průběhu 14. století.
Podstatou analýzy je snaha zjistit, jak v češtině v průběhu 14. a 15. století koexistuje jedna forma v rámci dvou morfologických kategorií slovesných tvarů