Abstrakt
Kapitola se zabývá specifickým užitím jazyka v knize Michaela Žantovského, bývalého prezidentského mluvčího, velvyslance a politika, S prominutím řečeno (Prostor 2013). Podtitul knihy (Můj život mezi slavnými a mocnými) sugeruje, že jde o memoáry.
Avšak hned v úvodu autor čtenáře upozorňuje, že z velké části jde o fikci. Nejvýraznějším rysem textu je ironie (a sebeironie), jež vyplývá z metapragmatického/metakomunikačního povědomí (reflexivního užití jazyka).
I když kniha líčí reálné osoby a reálné lokace, vyprávění je neseno reflexivním užitím frazémů, klišé a citací. Nejvýstižnějším popisem pro takové užití jazyka se jeví koncept ironie v chápání teorie relevance.
V tomto teoretickém rámci se na ironii pohlíží jako na podtyp interpretativního/echoického užití jazyka - mluvčí/pisatel interpretuje jeden z možných významů své promluvy (textu) a ukazuje svůj postoj k této interpretaci. V knize lze vidět metareprezentaci potenciálního prvoplánového chápání příběhů.