Abstrakt
Jádrem příspěvku bude interpretace pasáže z Teologie agapé o tradici církve. Josef Zvěřina v ní předkládá pokoncilně svěží pojetí tradice, které je věrné jak biblickým kořenům, tak příslibu naplnění v plnosti času.
Spíše než souborem církevních norem je tradice podle Zvěřiny životem společné víry. Utváří praktický "životní sloh" nového člověka v Kristu.
V jakých ohledech je toto pojetí dnes zvlášť aktuální?