Příspěvek se pokouší zodpovědět otázku, zda může být podobenství o milosrdném Samařanovi podnětné v kontextu medicínské praxe. Připomíná jeho využití v úvahách o charakteru křesťanské charitativní práce, reflektuje obtíže jeho aplikace v oblasti zdravotní péče a v závěru se zaměřuje na motiv "vidění druhého" a přístup k druhému člověku - tedy i pacientovi - jako konkrétnímu, nezaměnitelnému jedinci.