Abstrakt
Kniha se ujímá Kleistovy literární antitetiky jako východiska pro objasnění otázky, co je dialektika, stejně jako Kleistovy vlastní diagnózy, která vidí rozpory a pnutí, jimiž je naše myšlení zasaženo v jeho sociálnosti. Kleist pro nás pak reprezentuje hned dvojí podnět: jednak okolnost, že příklady bereme ze široké oblasti zkušenosti, od matematiky přes hudbu po literaturu a výtvarné umění; jednak rozdělení základního přístupu k dialektice na dialektiku pruskou a ruskou.
Ta pruská je kromě Kleista a Kanta reprezentována Hegelem a sociálními otřesy postosvícenské doby, od Francouzské revoluce přes napoleonské války k novému uspořádání Evropy po Vídeňském kongresu. Ta ruská pak Marxem a jeho levicovými následníky, s podobně silným sociálním nábojem, od První internacionály p řes bolševickou revoluci po stalinský teror.