Autor poukazuje na skutečnost, že v českém protestantském prostředí dosud neproběhla diskuse o tom, jak reflektovat současná politická témata na kazatelně. Poukazuje na tezi Dietricha Bonhoeffera, že církev musí být schopna vyslovit Boží slovo tady a teď, od znalosti politické materie se dostat k jádru věci.
Vycházeje zejména ze současné německé literatury, nejenže shrnuje argumenty pro "politická kázání" a naznačuje, jakou podobu by mohla mít, ale zabývá se i riziky, která s tím souvisejí. Nakonec zdůrazňuje, že kázání je součástí bohoslužby, při níž se lidé modlí za politiky a dobrou správu věcí veřejných a také slaví eucharistii - prožívají nový svět a jeho části přenášejí do toho současného.