Studie sleduje filmy Jana Kříženeckého z perspektivy archeologie médií, německé filosofie médií a kurátorských studií. Věnuje se ranému filmu jako fenoménu, který se stal nejprve součástí průmyslových výstav a teprve až po té expandoval do kulturních a uměleckých kruhů.
Sleduje filmy Jana Kříženeckého zejména jako "exponáty" na těchto výstavách a přehlídkách, způsoby jejich prezentace, recepce a propagace.