Článek popisuje jazyk povídek Jana Zábrany z padesátých let 20. století v porovnání s tehdejšími oficiálními požadavky. Zábranovy povídky představují radikální popření těchto požadavků.
Zábrana modeluje spontánní a neformální mluvenou komunikaci, která neodpovídá představě o kultivovaném spisovném vyjadřování.