Historie a proměny odborného zájmu o české etnojazykové menšiny v zahraničí. Problematika deskripce a nástin typologie
Abstrakt
Vystěhovalectví z území dnešní České republiky je možno dokumentovat již od 16./17. století. Hromadné formy však česká migrace nabyla až od počátku 19. století. V rámci Evropy se zprvu omezovala na území Rakouské monarchie; později Češi zamířili i do Ruska, balkánských zemí aj. Po roce 1848 také začíná výrazné stěhování Čechů do USA. Ve 20. století již české vystěhovalecké kolonie nalezneme na všech světadílech. V kontextu početní velikosti českého etnika představuje jeho vystěhovalecká složka výraznou skupinu.
Tradice observace a studia příčin, situace, vývoje a perspektiv českých "krajanských větví" sahá hluboko do 19. století. Svého vrcholu pak tento specifický obor dosáhl po vzniku Československa, v časech "první republiky". Práce si detailněji všímá odborných aktivit a produkce tohoto období. Naopak po roce 1948 byla krajanská tematika v rámci českých společenských věd prakticky opomíjena; určité oživení nastává až od 60./70. let 20. století. Odborný zájem o české vystěhovalectví a krajanské skupiny v zahraničí je možno v plné míře studovat a analyzovat teprve po roce 1990; v práci jsou komentovány některé publikační výsledky na daném poli.
Po stručném představení pozadí českého vystěhovalectví a vzniku krajanských skupin je závěrem textu načrtnut nástin typologizace (současné situace) českých populací v zahraničí, rozlišených podle míry jejich etnojazykové asimilace.