Abstrakt
Úprava vyživovací povinnosti je chápána jako povinnost - až na zákonem stanovené výjimky - kogentní (srov. § 919), neboť se nedotýká jen individuálních zájmů oprávněného, ale její plnění sleduje i zájem obecnější, přesahující hranice pouze hmotného zajištění jedince. Zajištění výživy zejména (nezletilých) dětí je zároveň společným zájmem celé společnosti, resp. státu.
Nadto, výčet jednotlivých druhů vyživovací povinnosti se chápe jako taxativní, a nelze jej proto nad rámec zákona pomocí analogie rozšiřovat. Smluvně (tj. dobrovolně) to však není vyloučeno, kupř. poskytování výživy mezi sourozenci může být ujednáno (srov. důchod dle § 2701).
Vyživovací povinnost přitom nemá zásadně vést k tomu, aby z jejího plnění byly uspokojovány potřeby jiné než konkrétní oprávněné osoby. Jistou odůvodněnou odchylku, byť nejde o výživné, představuje pravidlo, podle něhož je možné - za splnění zákonných předpokladů - užít příjmů z majetku dítěte (§ 900 odst. 1), eventuálně s přivolením soudu také samotný majetek dítěte k uspokojování potřeb rodiny (§ 900 odst. 2).