Profesor Miloslav A. Valouch měl za první republiky "našlápnuto" k velké vědecké kariéře absolvoval několik pobytů ve významných evropských laboratořích, kde se dostal k práci na aktuálních otázkách světové fyziky. Po návratu byl v pouhých 31 letech jmenován mimořádným profesorem a přednostou
I. fyzikálního ústavu ČVUT. Již v té době ale přišly různé dobové a osobní peripetie, které jeho dráhu
"zašmodrchaly". Během války se pak nadchl pro komunistické ideje a po únorovém puči se stal poslancem a několik let pracoval na vysokoškolském odboru ministerstva školství. Následné navázání nadlouho přetržené vědecké kariéry se příliš nezdařilo. Hlubší pochopení osudových zákrutů v životě M. A. Valoucha je však i přes velké množství archivních a vzpomínkových podkladů nesnadné. V pozadí stále cítíme něco nevyřčeného, zejména co se týče motivace některých jeho činů a postojů v životních situacích. Ale tak je to asi v podstatě s každým lidským životem, nahlíženým zvenčí a hodnoceným s odstupem let.