Abstract
Studie se zaměřuje na hodnotové a estetické proměny, které nastaly ve slovenské literatuře v nové geopolitické a geokulturní situaci po roce 1989 a po rozdělení společného státu v lednu 1993. Na jedné straně je mentální obraz Čechů složený z celé řady stereotypů a klišé, které byly ve slovenské i v české literatuře součástí staršího zobrazování česko-slovenských vztahů v 19. století a v první polovině 20. století.
Nově se po roce 1989 prosazují obrazy, které se v estetickém plánu literárního díla opírají o subverzivní, tedy ironický či parodický modus zpodobování. Ve čtyřech krocích studie představuje různé strategie zpodobování Čechů a české kultury ve slovenské literatuře: 1. kulturní atmosféru v období post-závislosti v devadesátých letech (subversivní přístup k tradici; neutralizace nacionálně motivovaných obrazů; kontinuální navázání na kulturní tradici česko-slovenských vztahů); 2. exkluzi Čechů z veřejného života v historickém narativu; 3. obraz Prahy mezi přestupní stanicí na Západ a tradicí pracovních příležitostí pro Slováky; 4. metaforické obrazy česko-slovenské rodiny.
Metodologicky se opírá o oblast imagologie a postkoloniální kritiky, které doplňuje o teorii post-závislosti. Diskurz post-závislosti umožňuje definovat odlišnosti a specifika slovenské kultury a vymanit se z kultu oběti.