V 21. století bývá pojem soucit chápán jako poněkud mlhavý a spolu s pojmy důstojnost pacienta a jeho utrpení bývá někdy považován za "měkký" a klinicky nepříliš relevantní. Obecně se však uznává důležitost soucitu v péči o pacienty a badatelé mu věnují stále větší pozornost.
Přesto dosud neexistuje konsensus v jeho definování. Přehledová studie se snaží čtenářům přiblížit rozdíly mezi soucitem a jemu blízkými pojmy, jimiž jsou: sympatie, empatie, lítost, přenos.
Těžiště výkladu se soustřeďuje na soucit ve zdravotnictví. Oborníci předpokládají, že v tomto prostředí nabývá čtyř podob: soucit jako projev kompetentnosti zdravotníka; soucit jako interakce mezi zdravotníkem a pacientem, soucit zdravotníků jako projev jejich ctností a soucit zdravotníků jako projev jejich snahy pomáhat pacientům, aby se vyrovnali s trápením, které zažívají.
Studie také připomíná specifický problém ve zdravotnictví, který se označuje jako únava zdravotníků ze soucitu s pacienty. Z epidemiologického pohledu ovlivňuje soucit s pacienty šest faktorů: demografické charakteristiky zdravotníků, jejich osobnostní vlastnosti, jejich životní zkušenosti, způsob chování zdravotníků projevujících soucit, kontextové faktory a faktory související se zvláštnostmi dané zdravotnické instituce.
Studie přináší i přehled dotazníků, s jejichž pomocí se dá projevovaný soucit s druhými lidmi nebo se sebou samotným měřit. Závěr studie shrnuje zahraniční zkušenosti o tom, jak u zdravotníků rozvíjet soucitném chování vůči pacientům.