Abstrakt
Od roku 2002 provádí česko-uzbecká archeologická expedice pod záštitou Univerzity Karlovy (Praha) a Termezské státní univerzity pravidelný terénní výzkum v různých částech provincie Surchandarja v jižním Uzbekistánu. Po deseti letech výzkumu Šerabádské oázy (2002-2011) - včetně vykopávek na Džandavláttepa - jsme se přesunuli do podhůří Kugitangu a Bajsúntau a nejnověji také do okolí města Džarkurganu.
První desetiletí výzkumu připomněla výstava "Do srdce Asie", která se konala v Praze (2012) a Termezu (2013). Současná výstava představuje naše aktivity za posledních deset let a jejich výsledky.
Mezinárodní tým kombinoval povrchovou prospekci a vykopávky s cílem rozšířit znalosti o stepích východního předhůří Kugitangu a jejich sídelní dynamice. Na lokality Burgut Kurgan, Kajrit Tepa, Bobolangar, Iskandar Tepa, Daganadžam, Mirzali, Kapčigaj a další tak byly zaměřeny archeologické vykopávky podle potřeby buď většího, nebo jen malého rozsahu.
Jak se v průběhu času měnila historická krajina na jihu Střední Asie? Jak byla v minulosti využívána místním obyvatelstvem? Které období přineslo první trvalé osídlení v podhorských oblastech? Kde se nacházela bezpečná útočiště místního obyvatelstva v době tažení Alexandra Velikého? Jaké je správné datování slavné Darbandské zdi? Těmito a dalšími otázkami se zabývala česko-uzbecká expedice v průběhu posledních deseti let. Výstava se snaží ukázat, zda a jak se podařilo na ně odpovědět.