Abstrakt
Souzvučná slova (homonyma) a víceznačnost (polysémie) jsou v analytické hodině subjektivní a intersubjektivní událostí jazykového skluzu a řečového jednání. Víceznačnost řeči odráží duševní vývoj, sedimenty prvních významných zkušeností a předsymbolického dorozumívání. Homonyma jsou příležitostí zaslechnout neběžným způsobem to, co je z analytického procesu i ze života vyřazené, analytický prostor rozšiřují o dosud nežitý rozměr.
Otvírají mysl pro hru a fantazii, svědčí o nejednoznačnosti, o "informativní nepevnosti" symbolů. Vymaňují promluvu z vědoměkontrolovaného diskurzu a ustálených jazykových souvislostí.
Uvádějí do analytické práce nový pohyb a podněcují sebeanalýzu. Nevědomý význam homonyma a jejich přenosový odkaz se často ukáže s odstupem, někdy až na konci nebo po ukončení analýzy (apres-coup). Homonyma mohou odhalovat i zakrývat - mají tvořivou povahu, mohou přemosťovat nesnesitelné pocity anebo být používané ochranným způsobem.