Abstrakt
Zatímco ve veřejné debatě je téměř nemožné hovořit o populismu bez pejorativního podtónu, v akademické debatě patří k pojmům úspěšně unikajícím těm, kteří se jej pokouší definovat. Tento příspěvek usiluje o zprostředkování pohledu na dynamiku tzv. pražského jara pomocí teorie populismu Ernesta Laclaua.
Pražské jaro figuruje v československých dějinách jako období téměř stejně neuchopitelné, jako se zdá být nedosažitelné definování či porozumění populismu v politické teorii. Laclauovo chápání populismu však může pomoci uchopit ty roviny politického vývoje, jež byly dosud spíše opomíjeny, tj. diskurz a rétoriku politických představitelů, a vést tak k hlubšímu porozumění dynamiky pražského jara.
Příspěvek tedy aplikuje klíčovou kategorii Laclauovy teorie, "prázdný signifikant", k uchopení pojmu "leden". V jádru příspěvku stojí tvrzení, že po plenárním zasedání ÚV KSČ v lednu 1968 se skrze již necenzurovaná média vynořil pojem "ledna" a začal být používán různými aktéry jako prázdný signifikant za účelem konstituce "lidu".