Abstract
Psychoanalýza se zrodila jako teorie traumatu. Pacienti trpěli vzpomínkami a vzpomínání mělo patogenní rozměr (Bohleber, 2007).
Psychoanalytický zájem se později přesouvá ke zkoumání, konstrukci a rekonstrukci psychické reality, retroaktivnímu přepisování vzpomínek (Nachträglichkeit, Après-coup) a jejich dodatečnému traumatickému efektu se zpětným přisouzením významu. Přepsání může probíhat i tak, že ranější zážitky mohou získat traumatickou povahu kvůli aktuálním (například adolescentním) fantaziím a konfliktním přáním.
Vzpomínky se neustále přepracovávají podle aktuálních potřeb a tužeb, které oživují aktuální konflikty a rezonance traumatických zážitků. Paměť neustále rekonstruuje minulost a přítomnost ji stále propůjčuje znovu jiný význam (Cournut, 1999).